Hannah Bartíková

Poškození mozku dítěte ještě v matčině těle může způsobit narušený vývoj  řeči ve všech rovinách. Dítě začíná mluvit velmi pozdě, když mluví, tak nesrozumitelně, má malou slovní zásobu, špatnou gramatiku i porozumění. Gramatické chyby jsou nepravidelné, chybuje ve výslovnosti celé řady hlásek, špatně skloňuje, plete si rody, vynechává zvratná zájmena, plete si pravou a levou stranu. Dítě se obtížně soustředí na danou činnost, stejně jako autistické děti často neudrží oční kontakt, nereaguje na zavolání, nerozumí pravidlům hry, či složitým úkolům. Podle výčtu těchto charakteristických příznaků může v první diagnostice dojít k záměně, neboť jsou velmi podobné u dětí, které  trpí poruchami autistického spektra.

Děti s vývojovou dysfázií často nemluví do 5-6 let vůbec, tzn. že se s nimi těžko komunikuje a obtížně se učí. To se projevuje zejména ve školce, kde ve srovnání s ostatními dětmi zaostávají. Bohužel se to projevuje i agresivními reakcemi, vztekem a odmítavým postojem, což lze pro nezasvěcené pokládat jako nedostatek výchovy či charakterové vady jako je tvrdohlavost, nezvladatelnost atd.  

Rodiče jsou nešťastní a často si neví se svým dítětem rady. Mají přirozenou tendenci jej při vší své rodičovské lásce omlouvat, chovat se k němu jako k mladšímu, než ve skutečnosti je. Pomáhají mu s oblékáním, obouváním, jídlem, mluví za něj atp., neboť dítě, které nekomunikuje, je k tomu svým způsobem nutí.  Bohužel rodiče tak své dítě nevědomky vedou k velké nesamostatnosti, které se později např. ve školce učí často s velkými obtížemi, při kterých dochází ke zbytečným traumatizujícím situacím.   

Rodiče by měli co nejdříve, již při prvních pochybnostech, navštívit dětského specialistu, neboť čím dříve se začne dítě systematicky učit, tím menší jsou projevy opoždění a tím lépe se žije jemu i jeho okolí. Často ale zasáhne až mateřská škola, jejíž pedagogové velmi snadno dokážou rozlišit chování jednotlivých dětí, neboť mají nejen praxi, ale i možnost momentálního porovnání skupiny dětí ve stejném věku. Dítě s vývojovou dysfázií přirozeně nestíhá, vyvolává konflikty, neboť nedokáže komunikovat, a tak z toho nakonec vyplyne to nejlepší, co se může stát. Odborné vyšetření a asistent pedagoga + systematické logopedické cvičení, které se bez významné rodičovské pomoci neobejde. Rodiče by měli soustavným tréninkem vést své dítě k zábavným jazykovým i pohybový hrám a krok za krokem rozšiřovat jeho slovní obratnost.   

Děti s vývojovou dysfázií řečového centra jsou často nadprůměrně inteligentní jedinci, baví je různé skládačky a hlavolamy, při kreslení často dlouho neumí správně držet tužku, ale překvapují detaily, kterých si jiné děti ani nevšimnou, ale jejich nakreslené postavy jsou proporcionálně deformované – velké hlavy, krátké končetiny. Rády si hrají samy, necítí potřebu někomu něco vyprávět a nevydrží dlouho poslouchat, neboť mnohému, co slyší, úplně nerozumí, a tak z toho utečou  ve své mysli, nebo  přímo fyzicky. Jejich porucha se dá překonat, někdy i odstranit, nebo alespoň dostat pod kontrolu, jedině systematickým a možná i celoživotním učením. Nemají to vůbec snadné, neboť se svému mateřskému jazyku učí asi tak, jako my dospělí cizímu. To, co se ostatní děti učí zcela přirozeně, pouhým odposlechnutím, dítě s vývojovou dysfázií se musí velmi náročně a dlouho učit. Navíc často trpí špatnou krátkodobou pamětí, proto nelze očekávat, že by dokázaly zopakovat dlouhé slovo, nebo několik najednou a bezchybně.

V rámci současné inkluze mají děti s touto poruchou asistenta pedagoga již v mateřské škole a je velmi pravděpodobné, že se bez něj neobejdou ani v základní. Často nastupují do první třídy s ročním odkladem a s asistentem, který jim pomůže překonat těžká úskalí, jež jim komplikují učení a život v kolektivu.  Čeká je běh na dlouhou trať, neboť každý svůj pokrok dosáhnou pouze usilovnou a systematickou prací, terapií a cvičením. Jedině tak se dokážou přiblížit svým vrstevníkům a zajistit si tak pro sebe plnohodnotný a samostatný život.